Svatyně Krista Krále

Svatyně Krista Krále je funkcionalistický jednolodní plochostropý římskokatolický farní kostel s vystupujícím pravoúhlým kněžištěm a s věžičkou, stojící v Praze-Vysočanech, na parcele č. 330 uvnitř pětiúhelníkového bloku činžovních domů mezi ulicemi Kolbenova, Špitálská, Zákostelní a Nemocniční; ze zadní strany přiléhá k třípatrovému širokému domu Kolbenova 658/14, skrz nějž je průchodem bezbariérově přístupný, z ulice je nápadný pouze velký nápis Svatyně Krista Krále nad vchodem činžovního domu.
Roku 1923 byl založen Kostelní spolek, který usiloval o výstavbu kostela ve Vysočanech. Na pozemku, který spolku věnoval dominikánský řád, nechtěla výstavbu pozemku umožnit městská rada, která dávala místo něj k dispozici pozemek za areálem vysočanských továren. Jako kompromisní řešení byl nakonec spolku prodán nynější pozemek, avšak s podmínkou, že před kostelem bude postaven činžovní dům.
Kostel byl postaven podle projektu Bedřicha Vrzala ze stavební a projekční firmy Nekvasil, která projekt realizovala, sochařská výzdoba je především dílem především Damiána Pešana. Biskup Antonín Podlaha jej vysvětil 7. září 1930. Vzhledem k tomu, že nedlouho předtím (1917) zavedl papež Benedikt XV. slavnost Krista Krále, dostal kostel toto zasvěcení, a jde o jeden z mála kostelů tohoto zasvěcení v Čechách. Neobvyklé označení „svatyně“ bylo vynuceno vedením radnice (budova nesměla být označena jako kostel) z podobného důvodu, z jakého kostel musel být zakryt domem, aby nebyl nápadný. Třípatrový dům byl postaven ještě téhož září, kdy byl kostel vysvěcen. Až do konce roku 1941 byl filiálním kostelem farnosti u sv. Václava na Proseku.
Kostel byl poznamenán nálety na průmyslové objekty Vysočan na sklonku druhé světové války. V kostele byly tehdy ukládány oběti náletu.