Arcibiskupský palác

Arcibiskupský palác na Hradčanském náměstí je v pořadí již třetím sídlem pražských biskupů a arcibiskupů.
První rezidencí pražských biskupů byl dům na Hradě vedle chrámu sv. Víta, dnešní staré proboštství, který je z větší části zachován v původním stavu. Druhým sídlem biskupů a arcibiskupů byl tzv. Biskupský dvůr na Malé straně, který nechal postavit ve 13. století v pozdně románském slohu biskup Ondřej (1214–1224). Ve 14. století ho přestavěl v gotickém slohu biskup Jan IV. z Dražic (1301–1343). Za husitských válek byl dvůr spálen a zničen, arcibiskup Konrád z Vechty (1413–1421) se přidal na stranu husitů, arcibiskupský stolec tak od roku 1421 zůstal neobsazený.
V letech 1421 - 1561 nebyl pražský arcibiskupský stolec obsazen. Když se v roce 1561 stal arcibiskupem Antonín Brus z Mohelnice, daroval mu císař Ferdinand I. dům, stojící poblíž Pražského hradu a náležející kdysi Floriánu Gryspekovi z Griespachu. Arcibiskup Zbyněk Berka z Dubé (1592–1606) přestavěl rezidenci v renesančním slohu.
Další zásadní přestavba paláce byla provedena v letech 1676 – 1694 za arcibiskupa Jana Bedřicha, hraběte z Valdštejna, který povolal z Říma architekta Jana Baptistu Matheye, který zaujímá přední místo v historii českého raného baroka.
Velkou přestavbu paláce v rokokovém stylu dal provést arcibiskup Antonín Petr, hrabě z Příchovic (1764–1793). Stavbu provedl architekt Jan Josef Wirch. Změnil výškové i šířkové poměry stavby tím, že přidal boční rizality o jedné okenní stěně po každé straně, čímž zároveň překlenul uličku do Šternberského paláce.