Kostel Nejsvětějšího Salvátora

Kostel Nejsvětějšího Salvátora na Starém Městě je slohově složitá stavba na půdorysu renesanční baziliky postavená na místě gotických kostelů svatého Klimenta a svatého Bartoloměje. Je považován za jednu z nejcennějších raně barokních památek staveb v Praze. Kostel býval hlavním jezuitským chrámem v Čechách, a v kryptě pod chrámem jsou pohřbeni významní představitelé jezuitského řádu, jako například Bohuslav Balbín nebo neblaze proslulý páter Koniáš. V letech 1578 - 1581 vzniklo kněžiště a příčná loď, v letech 1600 - 1601 trojlodí s portálem, 1638 - 1640 tribuny nad bočními loděmi, 1648 - 1649 byla vyzdvižena kupole podle projektu Francesca Carattiho a z let 1651 - 1653 pochází portikus od Carla Luraga. V roce 1714 byly podle návrhu architekta Františka Maxmiliána Kaňky zvýšeny obě věže a střecha byla doplněna o kupoli. Autorem bohaté sochařské výzdoby je Jan Jiří Bendl.

Krypta