Kostel svatého Vavřince

Zbytek trojlodní raně gotické baziliky s příčnou lodí, bez krypty a bez věží, postavené ve třetí čtvrtině 11. století knížetem Vratislavem II. asi jako farní kostel druhého pražského hradu. Hlavní loď v bazilice, dlouhá přes 20 metrů, byla zakončena čtvercovým kněžištěm s apsidou. Jižní loď byla jen 2,4 metru široká, příční loď širší než trojlodí. Původní dlaždice z chrámové podlahy s reliéfy císaře Neróna, fantastických zvířat a s ornamenty jsou uloženy v Národním muzeu. Základy kostela byly objeveny roku 1894. Už tehdy se zjistilo, že bazilika byla postavena na základech staršího, předrománského kostela. Ale až v roce 2014 archeologové zjistili, že tento původní kostel byl dokonce o trochu větší než na jeho troskách později zbudovaná bazilika svatého Vavřince, a jeho čtvercový půdorys se třemi apsidami je zcela jasně převzat z byzantských vzorů. Chrámy tohoto typu se stavěly ve Východořímské říši a na Balkáně, ale v našich zemích neměla tato stavba obdoby, a to ani na velkomoravských lokalitách.