Vídeň - Stephansdom

Historické počátky kostela sahají do roku 1137, kdy byla mezi markrabětem Leopoldem IV. a pasovským biskupem uzavřena smlouva, na jejímž základě stavba začala. Slavnostně vysvěcen byl románský kostel o deset let později, tedy v roce 1147. Kostel byl postaven na periferii města – vně jeho hradeb a dlouho se předpokládalo, že to byla vůbec první stavba na tomto místě, ale jak ukázaly archeologické nálezy z roku 2000, už od 8. století zde bylo pohřebiště a s ním tedy téměř jistě i nějaký kostel. Mezi lety 1230–1263 došlo k pozdně románskému rozšíření kostela v jeho západní části – byl přistavěn westwerk, tvořen dvěma tzv. Pohanskými věžemi a mezi nimi umístěnou Obří branou. Od roku 1304 probíhalo další rozšiřování kostela. K východní straně, a tentokrát již v gotickém slohu, byl přistavěn jako trojlodní hala tzv. Albertinský chór, pojmenovaný podle vévody Albrechta II., který stavbu podporoval a za jehož vlády byl dokončen. Další rozšíření inicioval roku 1359 vévoda Rudolf IV. Habsburský. Důvodem zřejmě bylo i to, že kostel stále nebyl katedrálou. Vídeňské biskupství bylo nakonec založeno až zásluhou císaře Fridricha III. v roce 1469.

Na rohu severního chóru katedrály je umístěna venkovní kazatelna. Původně gotická kazatelna a skupina barokních postav tvoří soubor památek na počest svatého Jana Capistrana. Capistrano z této kazatelny kázal kolem roku 1430. Původně byla vyřezána z dubového dřeva, později vytesána do kamene. V letech 1737 - 38 byla přidána skupina barokních postav. Jejich autorem byl sochař Johann Joseph Resler.