| Index → Sakrální architektura → Slovensko → Bratislava → Katedrála svatého Martina |
Místo, na kterém současný chrám stojí, bylo od nepaměti centrem společenského a církevního dění ve městě. Na přelomu 12. a 13. století zde existovala osada, jejíž obyvatelé si již v 11. století postavili rotundu, kolem které pohřbívali. Rotunda byla ve 12. století přestavěna na kapli zasvěcenou svatému Martinovi a její spodní část sloužila jako karner. Potřebám věřících zprvu plně postačovala.
Duchovním předchůdcem dnešní katedrály bylo proboštství s kolegiální kapitulou na hradní akropoli. Jeho zřízení potvrzuje listina z roku 1114, v níž se uvádí, že byl pro kapitulu postaven kostel zasvěcený Nejsvětějšímu Spasiteli (svatému Salvátorovi). Podle archeologického výzkumu stál tento kostel na místě velkomoravské baziliky, na východní terase hradu.
Důležitým rokem z hlediska stavební historie dnešní katedrály byl rok 1221, kdy se po předchozím přestěhování proboštství (v roce 1204) z hradu přestěhoval na základě souhlasu papeže Honoria III. do podhradí i kostel. Důvodem byl neustále se zvyšující počet věřících na bohoslužbách v kostele na hradě a tím ohrožení bezpečnosti hradu.
Vzhledem k postupnému narůstání počtu obyvatel města však již kaple svatého Martina nestačila, a tak vyrostl na přelomu 12. a 13. století na jejím místě nový románský kostel zasvěcený v kontinuitě s hradním kostelem sv. Salvatorovi. Dodnes se z něj zachovalo jen malé torzo, ale architektonické zbytky svědčí o jeho vybavení na úrovni vyspělé architektury běžné v Evropě. O novém kapitulním farním chrámu v podhradí se poprvé objevila zmínka v roce 1234. V takové podobě vydržela stavba téměř jedno století.
Z hlediska historického vývoje raně středověkého města bylo důležitou událostí udělení městských privilegií Prešpurku králem Ondřejem III. v prosinci 1291. Privilegium dávalo městu právo svobodně volit rychtáře a dvanáct konšelů, ale ne volit faráře, což patřilo mezi hlavní práva svobodných královských měst.
Město se na základě privilegií začalo rozvíjet, ale v důsledku geografických možností pouze východním směrem. Vzhledem k tomu se někdejší jádro města časem dostalo na jeho okraj na úpatí hradního vrchu. Nový kostel se tak stal součástí městského opevnění; západní část trojlodí byla přímo začleněna do městských hradeb a kostelní věž sloužila jako bašta.
Současný gotický kostel vznikl přestavbou původní románské stavby. Přestavba probíhala v mnoha etapách postupně zejména ve 14. a 15. století.
