Bratislavský hrad - velkomoravská bazilika

Na území dnešní jižní Moravy a jihozápadního Slovenska vznikly v první polovině 9. století dvě nezávislá knížecí – Moravské a Nitranské, které v roce 833 spojil moravský kníže Mojmír I. do jednoho státního útvaru, Velké Moravy. Mezi nejvýznamnější sídla nového státu patřily na území nynějšího Slovenska i Devín a Bratislava.
Na hradním kopci v Bratislavě, na jeho současné východní terase, byl v 9. století postaven poměrně rozsáhlý kamenný kostel. Pravděpodobně šlo na tehdejší dobu o velkou, trolodní, trojapsidovou baziliku. Plnila funkci biskupského kostela v době, kdy byla moravsko-panonská arcidiecéze rozdělena na tři biskupství. O stavbě neexistují žádné písemné doklady. Byla vybudována z kamene a cihel, které byly vzaty ze starší římské stavby. Cihly byly označeny kolkem XIV. římské legie.
Stavbu byla objevena v roce 1965. Šlo o největší stavbou svého druhu na Slovensku. Nálezy však potvrdily, že stavba pravděpodobně počátkem 10. století zanikla, protože zbytky základů jihozápadní části baziliky překrývaly mladší objekty z 10. a 11. století. V 11. století byl na zbytcích baziliky postaven kostel zasvěcený Nejsvětějšímu Spasiteli (Salvatorovi). Bratislava byla v této době sídlem proboštství.

Karner

V okolí starého i nového kostela byl objeven hřbitov, na kterém se pohřbívalo až do 12. století. Výraznou stavbou z té doby byl kruhový karner s průměrem 350 centimetrů, který byl postaven po roce 1200.