|
Otonská renesance je pokračování, resp. poslední fáze renesance karolinské, časově se vymezuje od druhé poloviny 10. století do 30. let 11. století. Plynule na ni navazuje epocha a sloh románský. Těžiště otonské dynastie bylo v pozdějším Německu, tehdy východní Frankii, protože Francie neboli západní Frankie, v této době spíše stagnovala.
Otonská architektura byla zejména při tvorbě kostelů ovlivněna římskou bazilikou. Kostely z této doby se vyznačují dlouhými hlavními loděmi a apsidami na obou stranách lodě, což je typické řešení řady německých románských kostelů, které vychází z dispozice římské baziliky Ulpia na Trajánově fóru. Rozměry otonských kostelů jsou pojímány ryze matematicky: základní plošnou jednotkou byl čtverec vymezený křížením hlavní lodi s transeptem. Hlavní loď dále tvořily tři další stejné čtverce. Nosný systém hlavní lodi pak tvořily 4 čtvercové pilíře v rozích čtverců a mezi nimi vždy dva kulaté sloupy, které byly považovány z hlediska nosnosti za slabší. Toto uspořádání mělo rovněž symbolický význam: 12 podpěr symbolizovalo 12 apoštolů, 4 pilíře pak evangelisty.
Významné otonské stavby:
|