Londýn - katedrála Southwark

Nejstarší zmínka o tomto místě pochází z Knihy posledního soudu z roku 1086, kdy byl zřejmě „minster“ v Southwarku byl pod kontrolou nevlastního bratra Viléma Dobyvatele, biskupa Oda z Bayeux. Staroanglický minster byl kolegiátní kostel sloužící oblasti na jižní straně Temže. V roce 1106, za vlády Jindřicha I., se stal augustiniánským převorstvím pod patronátem winchesterských biskupů, kteří si v roce 1149 založili své londýnské sídlo Winchesterský palác bezprostředně na západ od něj. Zbývající zeď palácového refektáře s růžovým oknem se dochovala v Clink Street. Převorství bylo zasvěceno Panně Marii s přídomkem „Overie“ („přes řeku“), aby se odlišilo od mnoha kostelů v londýnské City (na protějším břehu Temže).
V roce 1212 byl normanský kostel, klášter a přilehlá nemocnice poškozeny požárem. Na popud winchesterského biskupa Petera des Rochese byly provedeny restaurátorské práce. Kostel, dokončený v roce 1273, byl jednou z prvních gotických staveb v Londýně. Jeho základní dispozice stále má tvar kříže s hlavní lodí se šesti kaplemi, s příčnými loděmi, věží nad jejich křížením, presbytářem a kaplí Panny Marie. Za obzvlášť vynikající prvky gotické architektury bývá pokládán gotický chór a hrobka Johna Gowera (básník, asi 1325 – 1408).
Po reformaci a zrušení klášterů se stal farním kostelem Krista Spasitele.
Za panování královny Marie, která získala přídomek Krvavá Marie, se zde konaly procesy s kacíři. V lednu 1555 zde bylo odsouzeno na smrt šest vysoce postavených kněží, včetně biskupa z Gloucesteru.
Po založení diecéze Southwark v roce 1905 byl kolegiátní farní kostel svatého Spasitele povýšen na katedrálu.
Katedrála stojí v oblasti těžce poškozené německým bombardováním během 2. světové války. Celkový počet bomb svržených na Southwark jen mezi 7. říjnem 1940 a 6. červnem 1941 činil 1 651 vysoce explozivních pum a 20 padákových min. Poškození šrapnely je na vnější straně budovy viditelné dodnes.
Katedrála je známá tím, že v ní žije kočka. První taková kočka byla Doorkins Magnificat, hnědá kočka, která sem začala chodit v roce 2008, když hledala potravu a úkryt. Později si z katedrály udělala trvalý domov a často ji nacházeli schoulenou pod radiátorem nebo potulující se uličkami. Doorkins se stala známou místní celebritou a při formálních návštěvách katedrály se setkala s londýnským starostou i královnou Alžbětou II. Když Doorkins v roce 2020 zemřela, pořídila si katedrála černobílého kocoura jménem Hodge.