| Index → Sakrální architektura → Velká Británie → Londýn → St Helen's Bishopsgate |
St Helen's Bishopsgate je největší dochovaný farní kostel v City. Je zde pohřbeno několik významných osobností a nachází se zde více památek než v jakémkoli jiném kostele ve Velkém Londýně kromě Westminsterského opatství. Byl to farní kostel Williama Shakespeara, který v této oblasti žil v 90. letech 16. století. St Helen's Bishopsgate je jedním z mála kostelů v City, který přežil jak Velký požár Londýna v roce 1666, tak i Blitz.
První zmínky o farním kostele sv. Heleny pocházejí z poloviny 12. století. V roce 1210 bylo při kostele založeno převorství benediktinských jeptišek a vedle stávajícího kostela byl postaven klášter s vlastním kostelem. Nový kostel byl o 1,2 m širší než farní kostel a také o něco delší, takže farní kostel byl prodloužen na stejnou délku a oba kostely byly propojeny. Zdivo vnějších zdí v současné podobě bylo hotové do roku 1300. Výsledný kostel byl rozdělen na dvě části příčkou vedoucí od východu na západ, severní polovina sloužila jeptiškám a jižní farníkům. V roce 1480 byly mezi chórem jeptišek a farní lodí postaveny čtyři velké oblouky a umístěna dřevěná zástěna, která je oddělovala. Ve farním kostele byla umístěna další zástěna, která oddělovala presbytář na východním konci kostela, kde se nacházel oltář, od lodi. Vedle kostela se v převorství nacházely rozsáhlé klášterní budovy; ty později získala a využívala Ctihodná společnost kožedělníků až do jejich demolice v roce 1799.
Když byl v roce 1538 převorství zrušeno, byl klášter začleněn do farního kostela a zástěna oddělující jej od zbytku kostela byla odstraněna. To dalo kostelu neobvyklou podobu se dvěma loděmi.
V letech 1891 až 1893 proběhla viktoriánská rekonstrukce. Vzhledem k tomu, že kostel sloužil po staletí jako pohřebiště, předpokládá se, že v tomto období bylo v hrobkách pod podlahou pohřbeno přes 1000 těl. Výkop podlahy na začátku rekonstrukce v roce 1891 způsobil destrukci některých hrobů: veškeré práce musely být na jeden rok zastaveny, dokud nebyly všechny lidské ostatky převezeny na hřbitov v Ilfordu a mezi podlahu a zbytky hrobky byla umístěna 0,6 m silná betonová deska.
Kostel nebyl poškozen bombardováním během 2. světové války.
