| Index → Sakrální architektura → Velká Británie → Londýn → St Mary-le-Bow |
Ačkoli archeologické vykopávky naznačují, že na tomto místě mohla před vpádem Normanů stát starší saská budova, první doložený kostel na Cheapside byl postaven Lanfrancem, arcibiskupem z Canterbury, v roce 1080. Lanfranc, arcibiskup kterého přivedl Vilém Dobyvatel z Normandie, založil tento kostel v rámci normanské politiky ovládnutí Londýna - za stejným účelem byly postaveny tři hlavní budovy: katedrála svatého Pavla, londýnský Tower a kostel na Cheapside. Koste St Mary-le-Bow patří tedy od raného středověku k nejvýznamnějším ve městě.
Kostel v Cheapside byl zasvěcen Panně Marii a byl postaven z caenského kamene dovezeného z Normandie, stejně jako Tower. Tento původní kostel byl postaven ve dvou úrovních, s dolní kryptou částečně pod úrovní ulice a horním kostelem postaveným nad ní. Dolní kostel byl postaven jako první a vyznačoval se kulatými kamennými oblouky, které byly v té době novinkou. To vedlo k tomu, že kostel byl známý jako Sancta Maria de Arcubus, neboli sv. Marie od Oblouků; odtud vznikl dnešní název St Mary-le-Bow, protože bow je starý název pro oblouky.
V roce 1091 byl kostel zničen tornádem, jedním z nejsilnějších, jaké kdy Anglii zasáhlo. Dolní kostel přežil, ale horní kostel byl neopravitelně poškozen. Kostel byl přestavěn, ale znovu zničen o pouhých sto let později při požáru v roce 1196. Požár způsobil uprchlík William Fitz Osbert, který se ukrýval ve věži kostela, a aby ho vylákali ven, zapálili příznivci canterburského arcibiskupa kostel. Osbert byl při útěku smrtelně pobodán.
Kostel byl znovu postaven na počátku 13. století. Během Velkého požáru Londýna v roce 1666 ovšem kompletně vyhořel. Současný kostel je dílem sira Christophera Wrena z let 1670 - 1680. Se svou vysokou věží je stále dominantou City of London a je třetím nejvyšším ze všech Wrenových kostelů, vyšší je pouze nedaleká katedrála sv. Pavla a kostel St Bride na Fleet Street. S cenou přes 15 000 liber byl také jeho druhým nejdražším, překonán opět pouze katedrálou sv. Pavla.
Kostel sv. Mary-le-Bow je všeobecně známý svými zvony. Tradičně byl za pravého Londýňana považován každý, kdo se narodil v doslechu jeho zvonů.
Další vážné škody utrpěl kostel v rámci Blitzu za 2. světové války. Dlouhou dobu měl kostel St Mary-le-Bow jen drobné škody. Nicméně v poslední noci Blitzu, 10. a 11. května 1941, byl kostel několikrát přímo zasažen. Začal velký požár, který zničil většinu budovy kromě vnějších zdí a věže. Věž nebyla přímo zasažena, ale požáry z interiéru kostela se rozšířily, vyhořely podlahy věže a způsobily pád zvonů na podlahu. K přežití kostry věže napomohlo použití portlandského kamene namísto cihel použitých v lodi kostela.
