Melrose Abbey

Opatství Panny Marie v Melrose je zřícenina kláštera cisterciáckého řádu v Melrose v oblasti tzv. Skotského příhraničí. Byl založen v roce 1136 cisterciáckými mnichy na žádost skotského krále Davida I. a byl až do reformace hlavním střediskem tohoto řádu v zemi. Ve 12. století zavedli cisterciáci kolem Melrose nové zemědělské techniky a kolem opatství pomalu vyrostlo město. Během hladomoru živil klášter po dobu tří měsíců čtyři tisíce hladovějících lidí. V klášteře žilo 100 mnichů, vyjma opata a hodnostářů. Zakladatel kláštera David I. obdaroval klášter rozsáhlými pozemky a udělil mu právo rybolovu na řece Tweed. Pozdější králové majetek kláštera dále rozmnožovali.
V roce 1322 byl klášter zničen armádou Eduarda II. a poté znovu opraven na příkaz krále Roberta Bruceho. V roce 1385 byl opět vypálen, tentokrát armádou Richarda II. Následně byl obnovován po dobu asi 100 let, když jej ale v roce 1504 navštívil král Jakub IV., stavba nebyla stále dokončená. Poslední ranou byl pro klášter rok 1544, kdy anglická armáda plenila Skotsko ve snaze donutit Skoty ke svolení k sňatku nezletilé Marii Stuartovny se synem Jindřicha VIII. Klášter byl znovu těžce poškozen a nikdy už nebyl úplně opraven. Posledním opatem byl James Stuart (levoboček Jakuba V.), který zemřel v roce 1559. V roce 1590 zemřel poslední zdejší mnich.
V roce 1618 byla část klášterního kostela přeměněna na farní kostel pro město. Původní žebrová klenba byla ve střední části zaměněna za obyčejnou bez žeber. Kostel se jako farní užíval až do roku 1810, kdy byl ve městě postaven nový kostel.
V opatství je pochován Alexander II. a další skotští králové a šlechtici. V roce 1921 byla pod budovou kapituly nalezena olověná schránka s údajným balzamovaným srdcem Roberta Bruceho.