Světec - kostel svatého Jakuba Většího

Původně románský kostel ve Světci, postavený kolem roku 1200 (z této doby se dochovaly věže a část západního průčelí), byl součástí kláštera řeholních kanovnic Božího hrobu založeného Vratislavou vdovou po Kojatovi z rodu Hrabišiců (později pánů z Oseka). Kojata sám se zasadil o zřízení kláštera Strážců Božího hrobu na Zderaze v Praze. Za husitských válek byl kostel zničen Žižkovými vojsky a řeholnice musely hledat úkryt u magdalenitek u Mostu. Po roce 1467 byl kostel goticky přestavěn. Jeptišky se vrátily nejpozději roku 1471 a začaly obnovovat poničený areál. V první polovině 16. století převorka Dorota z Doupova převzala dokonce správu pražského konventu, který zůstal bez řeholníků. Úbytek řeholnic postihl i konvent ve Světci, tato situace vedla k úvahám sloučení světeckých jeptišek s magdalenitkami od Mostu. Tuto akci ale nepovolil pražský arcibiskup v roce 1567. Na rozkaz císaře byla světecká komunita přestěhována na Zderaz a roku 1579 byl majetek kláštera převeden na pražské arcibiskupství výnosem papeže Řehoře XIII. Tím zanikl konvent řeholnic ve Světci a nebyl nikdy obnoven. V budově se usídlila hospodářská správa panství, později byl v části zřízen pivovar. V letech 1731 - 1734 byl areál výrazně barokizován patrně za účasti Octaviana Broggia.
Současný zámek ve Světci vznikl na místě zrušeného kláštera.
Klášter ve Světci má úzkou souvislost s jedním z nejvýznamnějších poutních míst severních Čech - podle legendy se jeptišky, které musely uprchnout z husity vypáleného kláštera ve Světci, schovaly v lese na místě dnešního Bohosudova, kde jedna po druhé umíraly. Poslední z nich schovala jejich jediný majetek, sošku Matky Boží, do kmene vykotlané lípy. Někdy po roce 1434 sem přišla dívka vyžínat trávu. Náhle se jí ovinul kolem ruky had. Dívka leknutím vykřikla a zdvihla paži s hadem ke koruně lípy, kde se zjevil zářící obraz Panny Marie. Na tomto místě byl později postaven bohosudovský poutní areál.

Fara

Současná podoba světecké fary je barokní s drobnými úpravami z 19. a 20. Nejstarší část zdiva pochází patrně z 1. poloviny 16. století, kdy byl po husitských válkách částečně obnovován areál zpustlého kláštera. Budova dnešní fary byla vestavěna do bývalé hradební zdi kláštera. Fara záhy prodělala renesanční přestavbu a získala své dnešní rozměry. Další zásadní přestavba proběhla na počátku 18. století pod vedením architekta Octaviana Broggia, která vtiskla stavbě její dnešní podobu.

Socha svatého Jana Nepomuckého