Teplice - pozůstatky románské baziliky

Benediktinský klášter v Teplicích byl ženský benediktinský klášter, druhý ženský klášter benediktinské řehole na českém území. Jako řeholní konvent sloužil svému účelu od 60. let 12. století do roku 1435. V Teplicích existoval prastarý léčivý pramen a zbožná Judita se za podpory biskupa Daniela rozhodla u něj zřídit klášter. Volba padla na benediktinky, protože jejich řehole dovolovala koupání a je doloženo několik benediktinských klášterů vzniklých u léčivých pramenů (Francie, Německo). Na místě již předtím stál zeměpanský dvorec a kostel sv. Jana Křtitele. Zpočátku benediktinky užívaly budovy dvorce jako provizorium, zatímco byla zahájena stavba klášterní baziliky jakožto přesné kopie kostela sv. Jiří na Pražském hradě.
Samotný klášter byl zasvěcen Janu Křtiteli, jehož hlava na míse je dosud ve znaku města Teplic, a bazilika Panně Marii. Podle Pulkavovy kroniky a Neplachovy kroniky byla Judita v klášteře i pohřbena. Průzkum pravděpodobných kosterních ostatků královny dělal přední český antropolog Emanuel Vlček, který hrob považoval za Juditin. Ostatky jsou dnes uloženy v depozitáři Antropologického oddělení Národního muzea.
Teplice se staly věnem českých královen, které pak nad klášterem držely ochrannou ruku.
Klášter byl v roce 1421 obsazen husity, ale z důvodu „vlídného přijetí“, jak píše ve své kronice Vavřinec z Březové, nebyl vypálen. Stal se tak jedním z mála klášterů, jenž přežil husitské plenění. Uvažuje se, že řeholnice přijaly pražské artikuly, tedy program husitského hnutí, který zahrnoval přijímání pod obojí, svobodné hlásání slova božího, trestání smrtelných hříchů, odejmutí světského majetku církvi. O pět let později v souvislosti s bitvou u Ústí nad Labem došlo k dalšímu drancování, tentokrát vojsky křižáckými, a klášter vstoupil do nejtěžšího období své existence. Selhávala obrana i zásobování, takže jeptišky brzy byly zcela bez prostředků. Klášterní budovy, kromě baziliky, byly pravděpodobně přestavovány na světské sídlo, hrad či tvrz, nicméně práva benediktinek byla ještě po nějakou dobu udržována. Poslední teplické jeptišky nakonec dožily v klášteře u svatého Jiří na Pražském Hradě.