Řím - San Clemente

Bazilika svatého Klementa v Lateráně leží asi 300 metrů východně od Kolosea. Zvenčí nenápadná stavba z 12. století stojí na základech staršího kostela z 6. století a patří k sousednímu klášteru irských dominikánů.
Úroveň terénu se zde od starověku zvýšila přibližně o 20 metrů. V 1. století zde byla vystavěna dlouhá mincovna a obytný dům, který byl kolem roku 200 přestavěn na mithraeum, což bylo u veřejných staveb časté. Mincovna byla kolem roku 250 opuštěna, dvůr zasypán a na jeho místě postavena dlouhá hala, kolem roku 384 proměněná na kostel svatého Klementa. Na východě bylo přistavěno atrium, odkud se do kostela vstupovalo. V 6. století za papeže Jana II. byl kostel vyzdoben mramorovými reliéfy, z nichž se několik zachovalo. Roku 1084 byl Řím zpustošen Normany, kostel byl sice obnoven, ale už v letech 1108-1128 byla ruina zčásti zasypána a posloužila jako základ pro novou stavbu. Po roce 1430 byla přistavěna kaple sv. Kateřiny s freskami Masolina da Pascale, což jsou patrně první renesanční fresky v Římě.
Do tohoto kostela přinesli svatí Cyril a Metoděj ostatky svatého Klementa. Po smrti svatého Cyrila chtěl Metoděj jeho ostatky dopravit zpět do rodné Soluně, ale papež mu to neumožnil, proto Metoděj požádal, aby se alespoň jeho pohřeb konal v bazilice San Clemente. Patrně zde byl i pohřben, ale během Velké francouzské revoluce se ostatky svatého Cyrila ztratily. V 60. letech 20. století objevili irští dominikánští otcové malý fragment ostatků. Papež Pavel VI. dal uložit tento úlomek zpět do baziliky San Clemente v naději, že se jedná o posvátnou relikvii svatého Cyrila.
Do kostela se vstupuje z náměstí sv. Klementa (Piazza San Clemente) portikem z 12. století se čtyřmi antickými sloupy. Z atria, které je také ze 12. století, se vstupuje do horního kostela. Ten zachovává strukturu starokřesťanského kostela, mramorové reliéfy podél chóru jsou ze 6. století, stejně jako biskupský trůn v apsidě a ambona. V apsidě je pozoruhodná barevná mozaika ze 12. století, na podlaze je bohatá mozaika kosmatického typu. Dřevěný strop a fresky jsou barokní. Severní boční lodí se schází do spodního kostela. Opěry byly vestavěny později, střední loď je vyzdobena freskami ze 6. až 9. století a na konci levé boční lodi byl roku 869 pohřben sv. Cyril. Odtud se schází do nejnižšího patra, kde je mithraeum, podlouhlá místnost s valenou klenbou, kamennými lavicemi po stranách a oltářem boha Mithry. Z mithraea lze projít do starověkého domu, na nějž navazuje malá katakomba se 16 hroby z 5. století.

Krypta

Mithraeum byl malý chrám zasvěcený uctívání boha Mithry. Toto božstvo orientálního původu se dostalo do Říma s největší pravděpodobností s legiemi, které se vracely z Malé Asie.