Řím - Santa Maria Antiqua

Kostel se nachází na Foru Romanu na úpatí Palatinu, v oblasti, která byla kdysi považována za sídlo Augustova chrámu, a kterou novější studie připisují době císaře Domitiana.
Když se Byzantinci v roce 552 zmocnili Říma, obnovili pravděpodobně kromě hradeb a akvaduktů i staré císařské paláce a použili obdélníkový sál a quadriporticus v přední části k založení jakési „palatinské kaple“ zasvěcené Madoně. Do té doby přejímaly římské kostely název podle jména původních majitelů domů, v nichž byly kostely založeny. Naproti tomu nové kostely vznikaly jako místa uctívání na hrobech mučedníků. Stavba kostela na místě starého antického chrámu také„vymítala“ duchy pohanství.
Kostel neustále obnovovaný a vylepšovaný mnoha papeži - Martinem I., Janem VII., Zachariášem, Pavlem I. a Hadriánem I., byl opuštěn poté, co zemětřesení v roce 847 způsobilo, že se na něj zřítila část budov stojících na kopci nad ním. Papež Leo IV. přenesl titul na nově založený kostel Santa Maria Nova, lépe známý jako bazilika Santa Francesca Romana, který ovšem stojí jinde. Na troskách původního kostela byl ve 13. století postaven malý kostel, který byl v roce 1617 přestavěn Longhim pod názvem Santa Maria Liberatrice.
Náhodné vykopávky v 18. století a cílenější vykopávky na konci 19. století přinesly na světlo stopy starověkých fresek: bylo proto rozhodnuto zbourat Longhiho budovu, která neměla žádnou zvláštní uměleckou hodnotu, a pokusit se obnovit původní kostel. Jméno, titul Santa Maria Liberatrice a ikony byly přeneseny v roce 1909 do kostela Santa Maria Liberatrice al Testaccio.
Poté byly provedeny restaurátorské a záchranné práce k ochraně fresek. Od listopadu 2012 je kostel znovu otevřen pro veřejnost.
Kostel měl podobu baziliky, pravoúhlá síň byla rozdělená do tří lodí. V síle zadní stěny vznikla malá apsida a po stranách presbytáře jsou dvě malé kaple. Na čtvercovém nádvoří, které sloužilo jako předsíň, jsou zbytky impluvia z doby Caliguly a podél stěn výklenky, snad pro sochy císařů, a stopy fresek z doby papeže Hadriána I. Nalevo od kostela stoupá rampa na Palatin.
Uvnitř kostela je dodnes k vidění přibližně 250 m2 fresek z přibližně 1000 původních, namalovaných mezi polovinou 6. a 9. století. Tyto fresky, objevené v roce 1901, jsou velmi cenné. Lze zde obdivovat první známé zobrazení trůnící Madony. Jsou dokladem křesťansko-římského malířství v době maximálního vlivu řecko-koptského umění. Cyklus fresek je také zásadním dokumentem pro poznání byzantského malířství, protože po ikonoklastické krizi roku 726 se na východě nedochovaly prakticky žádné sakrální obrazy z tohoto období. Zejména freska známá jako Tři svaté matky, která představuje Marii s dítětem vepsaným do oválu, svatou Annu s nemluvnětem Marií v náručí a svatou Alžbětu s malým svatým Janem v náručí je nesmírně cenná.