Národní parky

Města

Zvířata

Historická tramvaj

Jednou z atrakcí San Franciska, kterou nelze vynechat, jsou místní tramvaje. Nevím nakolik ještě slouží běžným občanům k dopravě - my zde byli na Memorial Day, kdy byly tramvaje doslova ověšeny turisty, a dostat se do tramvaje byl malý zázrak. Ve všední dny je ale možná situace jiná.
Zajímavá je už samotná technická stránka tohoto unikátního dopravního prostředku. První překvapení čeká na konečné stanici - tramvaje zde nemají smyčku, ale točnu, a zřízenci je obrací na točně ručně ! Pak se do tramvaje dva mohutní pořízci opřou a dotlačí ji zpět na normální koleje. Protože ulice v San Francisku jsou extrémně strmé, normální tramvaj by zde neměla šanci. A tak jsou zdejší tramvaje spíše lanovkami. Prostředkem dráhy vede ještě jedna kolejnice, v níž je ukryté tažné lano, které se stále otáčí. Potřebuje-li tramvaj jet do kopce, přichytí se lana a nechá se na něm vyvézt na kopec. Z kopce to jede samo.

Jízda tramvají má mnoho pravidel, která nemusí být návštěvníkovi zpočátku zřejmá, a řidiči tramvají tak mají dost práce, aby vše ohlídali. Občas jsou i poněkud drsní. Tak třeba není člověku moc zřejmé, proč je povolené viset na tramvaji zvenčí, ale je zakázáno stát na některých místech uvnitř. Nebo proč člověk nesmí mít batoh ani na zádech ani na podlaze. Proč ho není dobré mít na zádech pokud člověk visí ven z tramvaje, zjistí záhy - visí-li na pravé straně ve směru jízdy, hrozí nebezpečí od zlodějů (to alespoň tvrdil řidič). Visí-li nalevo, hrozí, že se při míjení tramvají střetnou batohy protijedoucích cestujících a spadnou všichni. Zkrátka řidič je autorita, kterou je třeba poslouchat, protože je lépe věřit, že ví co dělá (protože kdyby to nevěděl, tak by se člověku při pohledu z kopce dělalo asi dost špatně při představě, že řidič zapomněl, jak se brzdí). Má-li řidič dobrou náladu, odmění se pasažérům uměleckým zvoněním na zvonek, v kteréžto umělecké disciplíně se konají každoročně soutěže.

San Francisko

Pokračování