USA - města

Z amerických velkoměst jsme žili delší dobu jen v Bostonu, resp. v jeho okrajové části Cambridgi, a proto se naše představa o amerických městech utvářela zejména zde. Což je možná chyba, protože Boston má pověst nejevropštějšího z velkých amerických měst. Na rozdíl od mnoha jiných je poměrně kompaktní, ulice nejsou přísně pravoúhlé, funguje zde hromadná doprava, a dokonce je možné pohybovat se po městě pěšky.
Centra měst se v Americe nazývají Downtown. Prakticky u všech větších měst tvoří Downtown mrakodrapy. Často bývá součástí také čínská čtvrť a jedna nebo dvě historické budovy nevalného stáří. Ulice bývají velice často orientovány do pravoúhlé sítě. Co ale v amerických městech povětšinou zcela chybí, jsou náměstí. Dále pak navazuje obvykle nekonečná zástavba rodinných domků, leckdy doplněná nevzhlednými skladišti, ohradami a hlavně nákupními středisky. Domy mají nejčastěji lehkou dřevěnou konstrukci, zdi jsou dřevotřískové, a povrch domu je obložen ozdobnými prkýnky. Vyskytují se samozřejmě regionální odlišnosti. Z míst, která jsme navštívili, nás zaujal zřejmý francouzský vliv na severovýchodě státu New York, kde řada domů byla zděná. A ještě výrazněji pak španělský vliv v Kalifornii, kde některé čtvrti připomínají téměř středomořskou zástavbu.

Co nás v amerických městech také zaujalo, byla jejich výrazná barevnost. Většina černošských, asijských i jiných obyvatel USA žije ve městech, a tak přestože v celkovém počtu obyvatel netvoří tak výrazné procento, ve městech, zvlášť v těch velkých, jich je hodně. Následující fotky jsou pořízené na hřišti v Cambridgi. Nikdy mě neomrzelo pozorovat kreativní afroamerické účesy, a ladné pohyby některých černošských dětí. I když se to nesmí ani naznačit, natož vyslovit, nemají Američané černochy obecně zvlášť rádi, protože je mezi nimi stále dost velká kriminalita, drogy apod.

Na některé jiné obyvatele Států ovšem zas tak moc hezký pohled není. A zde nehraje roli barva pleti. Od světlých po tmavé, uvidíme zde tlouštíky, že nám nad nimi bude rozum stát. A vypasené děti, které už v deseti letech mají kvůli obezitě problém vylézt do schodů.

Někteří běloši se přece jen trochu snaží vypadat aspoň trochu exoticky.

A tenhle už to má za sebou.
Některé kulturní odlišnosti nás dost překvapili. Jednou z nich je oblíbený americký svátek Halloween. Prosím, dát si přede dveře vydlabanou dýni se svíčkou, to by člověk ještě pochopil. Ale přeměnit si na dva týdny v roce zahrádku v hřbitov s mrtvolami, pavučinami a jinými hnusy, to je již mimo mé chápání. Obzvláštní chuťovkou byla na zahrádce vystavená stará lednička se sklenicemi plnými střev, kostí a jiných humusů.

Ani na toto nejsme z centrální Evropy příliš zvyklý. V centrech velkých měst ještě bývají dráty zakopané. Ale v okrajových čtvrtích se vše táhne po povrchu, a ulice pak často vypadají takto.

Nějak takto vypadá typické město na západě. Pouze pár domů okolo silnice, většinou benzínová pumpa a motel, a jinak nic. Domy na západě jsou často velmi ubohé, okolo nich je leckdy značný nepořádek, a téměř vždycky vrakoviště. Některá města v pouštních oblastech západu působí dost depresivně.

A ani takovýhle pohled není vyjímkou. Mobilní domy jsou velmi populární, většina měst na západě má pro ně vyhrazenu nějakou část plochy, někde můžem vidět i celé městečko postavené je z mobilních domů. Okolí bývá povětšinou hodně špinavé.

Co se týče bezpečnostní situace, o některých městech či jejich částech jsme sice slyšeli poměrně děsivé zvěsti, ale sami jsme prakticky s žádným nebezpečím nesetkali. Na většině míst, kde jsme žili, jsme se naopak cítili bezpečněji než doma. Situace se ovšem velmi liší v jednotlivých městech, nebo i jejich čtvrtích. Bydleli jsme několik dní i na rozhraní černého a španělského Harlemu, a ani zde jsme se necítili špatně. Lidé zde byli různí, to ano. Spousta bezdomovců, lidé chodící bosí po ulici, apod. Ale vesměs působili přátelsky. Jediné místo, kde jsme se necítili dobře, byl Bronx - zde už se nám to zdálo přece jen moc divoké.

Pokračování