Wyoming

Jižní Dakota

Severní Dakota

Theodore Roosevelt N. P.

Yellowstone - zvěř

Nejlepší podmínky pro pozorování zvěře jsou v severovýchodní části parku, zejména v Lamar Valley, a podél severní a východní hrany severnější smyčky silnice (Silnice v Yellowstounu jsou uspořádány do dvou smyček ve tvaru osmičky).
V Yellowstonu jsou pro pozorování zvěře daná jistá pravidla - nakolik je možné se ke kterým zvířatům přiblížit s ohledem na bezpečnost člověka, i klid zvěře. Byli jsme překvapeni, že mnoho návštěvníků bylo na pozorování skutečně dobře vybaveno - měli s sebou silné dalekohledy se stativem, případně fotoaparáty s teleobjektivem. Některá zvířata je bez tohoto vybavení těžké pozorovat, a ještě těžší rozumně vyfotit. Občas jsme těmto lidem záviděli, když například říkali, že pozorují v dálce bitku či hraní dvou medvědů, a my s naším malým dalekohledem neviděli vůbec nic.

Naším největším zážitkem, co se zvířat týče, bylo pozorování vlků. Během dne je ovšem neuvidíte, to jsou ukryti. Podle rady rangera jsme je jeli pozorovat v šest hodin ráno do údolí Lamar Valley, a skutečně jsme mohli pozorovat ranní obřady trojice nádherných vlků. Zdravili se, vyli na sebe. Pohybovali se v okolí potoka Lamar River, a stačilo je pozorovat ze silnice. Patrně by ani nebylo možné se k nim přiblížit.

O medvědech jsme slyšeli tolik vyprávění, že jsme nabyli dojmu, že na Severozápadě budeme o medvědy přímo zakopávat. Byli jsme proto trochu zklamaní, když jsme byli v Yellowstonu již nejméně třetí den, a medvěd nikde žádný. Při návratu z Mammoth Hot Springs do kempu v blízkosti Tower Fall, jsme proto zkusili zajet na úzkou jednosměrnou silničku Blacktail Plateau Drive. A tady jsme konečně měli štěstí. Uviděli jsme před námi auto, a celá jeho posádka byla vykloněná z oken i střechy, jak jen to šlo. Podle jejich slov pozorovali gryzzliho. A za další zatáčkou jsme ho uviděli i my. Byl poměrně daleko, ale dobře viditelný. Pomalu sestupoval dolů po zatravněné pláni, a pásl se. Domnívám se ovšem, že to nebyl grizzly, ale mnohem menší černý medvěd, neboli baribal. Hnědá barva kožichu je trochu zavádějící - medvěd černý může mít všechny možné odstíny srsti od černé až po rezavou. Typický je pro něj, kromě menšího vzrůstu, také protáhlý čenich.

Bizoní stáda jsou velice hojná ve všech chráněných oblastech Severozápadu. Bizoni občas také blokují dopravu, protože jsou si zřejmě vědomi své váhové převahy.

Kojotů jsme potkali několik, ale svým způsobem to byl vždy znovu zážitek. Objeví se nenápadně, a stejně nenápadně zase zmizí.

Sob, či jelen wapiti ... nevím, jak toto zvíře správně česky nazývat. Místní mu říkali elk, což se zřejmě přeloží jako sob, ale zřejmě se od evropského soba liší. Po pravdě jsme se v americké vysoké zvěři nikdy moc nezorientovali. Většina zvířat vypadá jako něco mezi jelenem a srnkou, a říká se jim deer, a pokud jsou velicí, větší než náš jelen, je to elk. Správné označení nechám na povolanějších. Každopádně jsou to ovšem nádherná zvířata. Potkávali jsme je skoro všude, ale největší stádo se prý téměř pravidelně zdržuje na náměstí, či návsi v Mammoth Hot Springs. Mají zde i speciální dopravní značky, a speciální hlídky, které řídí dopravu, aby se sobi mohli po chuti napást přímo před radnicí, či nakojit mladé v prostřed silnice.

Pronghorn je zvíře, které nás snad nejvíc překvapilo svou samotnou existencí. Nikdy jsme totiž o zvířeti tohoto jména neslyšeli, dokud jsme se s ním nesetkali. A není to při tom žádný drobek, jehož by bylo možné přehlédnout. Česky se nazývá vidloroh americký. Podle některých zdrojů je to druhé nejrychlejší zvíře světa, hned po gepardovi. Každopádně ovšem dokáže běžet rychlostí 60 km/h. Je to jediný druh antilopy žijící v Severní Americe. Poprvé jsme pronghorny zahlédli v okolí Bryce kaňonu v oblasti jihozápadu, ale zde byli velice plaší. Naproti tomu v Yellowstonu či Black Hills se jejich skupinky popásají zcela bez obav, a v hojném množství.

Naproti tomu bighorn sheep, horská ovce, nám velice připomínala kozorožce, jehož jsme nejednou potkali v Alpách. Nevím, zda se jedná o rozdílné druhy, ale na pohled vypadají velice podobně. Potkali jsme je za celou dobu jen dvakrát - jednou jejich stádo zablokovalo dopravu, když se rozhodlo přejít přes silnici kousek na sever od Dunraven Passu, podruhé na nás jedna horská ovce tak vyzývavě koukala přes okraj skály, že jsme museli zastavit a jít se na ni podívat. To bylo ovšem již po výjezdu z Grand Tetonu směren na severovýchod.

Tyto nohaté obry jsme potkali na východní straně parku, a bohužel se nám je nepodařilo identifikovat. Na volavku i jeřába se zdají příliš mohutní. I když podle některých obrázků by mohlo jít o jeřába kanadského.

Tento drobný nádherný ptáček je snad tangarou červenohlavou.

A toto je zcela jistě robin, jeden z nejhojnějších, a zároveň nejkrásnějších ptačích obyvatel Ameriky.

Krkavci ... nádherní tvorové obývající rovněž většinu Ameriky. Nejsou krásně zbarvení, v lidském povědomí mívají nepěknou pověst, ale pokud je člověk chvíli pozoruje, musí se obdivovat jejich inteligenci.

O tomto zvířátku předpokládám, že je to sysel horský. Měli svou kolonii v těsné blízkosti našeho stanu, a přesto nebylo snadné je pozorovat. Byli neobyčejně plaší, a vykoukli z děr jen pokud se delší dobu nic nehýbalo. Proto je tato fotka pro mne poměrně cenná. Zvířátko se nechalo nachytat při šmějdění v ohništi.

Yellowstone

Pokračování