|
První křesťané v době před Konstantinským ediktem z roku 313 se scházeli v soukromých domech přizpůsobených potřebě bohoslužeb, kterým se říkalo Domus ecclesiae (latinský výraz znamenající „dům shromáždění“ nebo „dům církve“). Tento způsob bohoslužeb je doložen již v dopisech svatého Pavla, například pro dům Aquily a Priscy na Aventinu (na stejném místě je dnes kostel Santa Prisca). Během 3. století některé z domus ecclesiae jejich majitelé darovali církvi a staly se tzv. tituli. Ve 4. století jich měl Řím 25. Kromě nich pravděpodobně existovala další soukromá místa křesťanského uctívání. Křesťanská bohoslužebná místa nebyla architektonicky odlišná od běžných obytných budov, i když je možné, že jednoduché síně byly postaveny speciálně pro bohoslužby již před rokem 312.
Doms ecclesiae i tituli vesměs převzaly své jméno po původním majiteli budovy a zachovaly si jej i při výstavbě skutečného kostela v pozdější době: např. titulus Clementis, původně majetkem jistého Clemense, se později stal ecclesiae Clementis, neboli „klementovým kostelem“, a tedy současnou bazilikou San Clemente al Laterano.
Titulus je latinský termín, kterým Římané označovali jakýkoliv nápis připojený k nějakému předmětu. V omezeném smyslu tento termín označuje desku z mramoru nebo jiného materiálu, na které bylo vyznačeno jméno vlastníka nemovitosti.
V důsledku přijetí křesťanství císařem Konstantinem v prvních desetiletích 4. století, byl Řím postupně svědkem přechodu od primitivních domus ecclesiae po architektonicky diferencovanější stavby přizpůsobené použití nové víry. Zároveň s tím obvykle docházelo k převodu vlastnictví z jejich původních majitelů na křesťanskou komunitu formou daru nebo odkazu. Nové budovy pro bohoslužby jsou proto identifikovány jménem dárce nebo osoby, která po koupi nemovitosti dohlížela na její přeměnu na síň bohoslužeb. Jméno dárce bylo obvykle umístěno na nějaké plaketě (titulus). Termín titulus začal označovat samotnou architektonickou strukturu, ve které se náboženské obřady odehrávaly, a stal se tak vlastně nejstarším synonymem slova „kostel“, použitého až později pro definici křesťanské náboženské stavby.
Synoda konaná v Římě v roce 499 z podnětu papeže Symmacha sestavila seznam titulů, které v té době tvořily strukturu římské církve, a které se staly základem prvních farností. K účasti na synodě byli pozváni všichni římští kněží a seznam zaznamenaných titulů se dochoval dodnes.
|